Mám v hlavě brouka
Ten brouk vrtá, kecá, nesouhlasí, a žádá si odpovědi na své otázky. Na otázky, na které, já neznám odpovědi, a přiznám se, také bych je ráda znala.
Předesílám, že nechci snižovat jediné úmrtí na cokoli. Ať jde o dopravní nehodu se smrtelnými následky, či na nevyléčitelnou chorobu, či tzv. sešlost věkem. Odchod z tohoto světa je pro blízké zesnulého trauma vždy! Každý z nás má rodinu, blízké, kamarády, známé.
Kdysi kdosi moudřejší, než jsem já řekl, že každý z nás je nahraditelný. Dovolím si s tímto faktem polemizovat. Umřela mi stařenka. Duše čistá, moudrá, laskavá. Vychovala mě. Postavila do života, milovala mě a já ji. PRO MĚ! Je nenahraditelná. Lhostejno, kolik jedinců ji znalo.
Když zemřel Albert Einstein- ano! Pro svět fyziky, nenahraditelná veličina a osobnost. Když zemřel Freddie Mercury, pro svět muziky, nenahraditelná osobnost, pro Queen, obzvláště.
Když umřel Amadeus Mozart, neplakal téměř nikdo a jeho tělo pohřbili do společného hrobu, a za jeho rakví nekráčel dav. Vše je jaksi relativní.
K tomu brouku v hlavě. V loňském roce se na celém světě nakazilo cholerou deset a půl milionu lidí! Z tohoto obrovského počtu, jeden a půl milionu zemřelo. Jeden a půl milionu tátů, matek, dědečků, babiček, synů, dcer. Sester, bratrů, kamarádů, známých. Proč to svět nezajímalo? Proč to nezajímalo Mezinárodní zdravotnickou organizaci? Proč nebyla vyhlášena pandemie a stavy ohrožení? Ti mrtví jsou méně mrtví, a méně nakažení, než nakažení koronavirem – Covit- 19?
V únoru letošního roku dle hygienické stanice v Praze, bylo tzv. obyčejnou chřipkou nakaženo v Praze přes 179 tisíc obyvatel hlavního města. Z toho 36 z těžkými následky a pět infikovaných zemřelo! V únoru letošního roku v Praze!
Nechci a nehodlám snižovat jediné úmrtí jediného člověka. Ale ve stínu drastických statistik mě brouk v hlavě vrtá a vrtá. Infikovaní a zemřelí v souvislosti z nákazou coronavirem jsou v jiné kategorii?
A pokud opravdu ano, tak proč.
Proč se mi ve jménu koronaviru vlamuje kdosi – odesílatel Vláda ČR do mého mobilu. Proč a z důvodu – prý tzv. chytré karantény, mě šmíruje můj operátor, a předává cosi kamsi. Dávno vím, že chytré mobily dělají z normálních lidí debily. Opravdu dávno vím, že jen naiva se domnívá, že z jeho mobilu nelze vyčíst, kde byl, s kým tam byl, a kolikrát se byl vyčůrat. Ale bylo to nějak „tajně veřejné“ nyní to nemá být ani tajné. Prý – ve prospěch – a úspěch- boje proti šíření mikroskopické bakterie.
Skončí tohle práskání a šmírování s poražením viru?
A není , opravdu není, tenhle vypuštěný džin z láhve, džinem, který má posloužit jiným, brouku v mé hlavě, dosud nerozpoznaným, nicméně, tušeným, věcem, které mají za úkol něco zcela jiného, než prověření stavu rezortu zvaného zdravotnictví?
Nechť si laskaví čtenář odpoví. A když už neodpoví, tak alespoň zamyslí.
