A zase ti důchodci
Na sociálních sítích se množí a získávají stále větší podporu negativní názory na důchodce. Zcela bez povšimnutí zde zůstávají výkřiky typu, důchodcům nad šedesát, odejmout volební právo, zavazí u pokladen v marketech, koně žerou obrok, důchodci ob den. A mnohé jiné. Nikoho nezajímá, kdo tyhle nenávistné výkřiky píše. Nikoho nezajímá, kde se v dnešních mladých bere tolik nenávisti.
Na druhou stranu, podíváme – li se na daný stav věcí ze širších souvislostí, nemůžeme se divit. Pustíte li si Českou televizi, jeden každý hlasatel, výstavní skříň mládí. Mládež hodnotí politické kroky toho či onoho, mládež rozebírá dopady všeho na cokoli. Samozřejmě s perfektními znalostmi a fundovaností. Část dnešní mládeže připomíná uměle vytvořené bytosti, kteří nemají rodiče ani prarodiče. Nějak si totiž nedokážu představit, že by synek či děva, kteří píší na facebooku podobné názory mohli doma beztrestně nazvat otce svého táty – smradlavý dědku, či maminku své mámy – smradlavá bábo, zavazíš. Nebo ano?
Naše mediální scéna se cítí ukřivděna a pobouřena částí inauguračního projevu presidenta Miloše Zemana, který prohlásil, že podstatná část našich médií je ostrovem negativní deviace. Uvědomují si současní mediální ukřivděnci, že mají na postoji mladých svůj obří díl viny? Jsou to oni, kteří neustále omílají, o kolik rostou mandatorní výdaje vinou stárnutí populace. Neopomenou připomenout, že se zvedly o dvě stě miliard. Ale už opomenou vytknout před závorku, že za totéž období bylo rozkradeno ze státních financí pětkrát tolik. Opomenou připomenout, že ti současní důchodci mají za sebou odpracovaných třicet a více let. A že si na svůj důchod celou tu dobu skládali. Zapomenou jaksi mimochodem připomenout, že důchodové fondy někdo vytuneloval. A to velmi úspěšně!
Ano, populace stárne. Chtěla bych připomenout těm mladým, co mají dnes takovéto názory na své prarodiče, že jediný spravedlivý řád na světě je čas. Ten jediný měří každému stejně spravedlivě. Zestárnete! Ač se Vám to nezdá z horizontu dvaceti či pětadvaceti roků, je to neomylná pravda. Přeji Vám vše dobré, hlavně to, aby se k Vám Vaše děti chovaly tak, jak Vy se chováte nyní ke svým rodičům.
Na bráně jednoho z hřbitovů v jednom městečku na Moravě je nápis. Co jste Vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i Vy. Mladí, pamatujte na to.
P. S. Nejsem důchodce a zdaleka mi není šedesát.
Mirka Franková
